Řekněme si to na rovinu... Pohádky o princeznách a princích jsou vlastně svatební: nějakým způsobem se tam vše točí kolem seznamovacích bálů, testování ženichů, krásy, síly a svatebních hostin. Co se dělo se Sně-hurkou dávno před svatbou a jak si žila Popelka dlouho po ní, už moudré knihy neříkají. Možná mají pro své mlčení důvody ☺ Ale proč se o to neza-jímat? Bály, svatby a hostiny jsou prskavky na dortu naší každodennosti, a té je moře, které je třeba v životě zdárně proplout. Společnost CONFER s. r.o. se inspirovala myšlenkou této životní moudrosti, a pro všechny moudré nevěsty a dámy do kočáru i do vozu připravila blog, ve kterém si hlavní roli zahrají svatební židle z jejího portfolia, Chiavari a Ghost. Obě rafinovaně vstoupí do předsvatebního a posvatebního času dvou dam se specifickým vkusem a vyhraněnou životní filozofií. Klapka... Začínáme...
Adela Chiavari a Agnesa Ghost se představují (1. epizoda)
Sedly jsme si, vždyť jsme sestry! Adela a Agnesa (A&A). Není to až tak samozřejmé, protože rodinu si člověk nevybere, ale nám to vyšlo na jed-ničku! Dýcháme, pracujeme, milujeme a pobíháme nahoru-dolů, tam a sem už nějaké desetiletí. Vždyť to znáte, ženy... (Koření světa ☺) Ale jak by to bylo, kdybychom si na chvíli neodpočinuly, nesedly si. Každý má nějaké místo v životě, ale také u stolu a na terase, kde si chvíli složí nohy. Každý má nějakou židli ... Z té naší židle se vám budeme rády ozývat. Budeme se fyzicky i duševně lokalizovat. „Adela je ještě svobodná a je jejím světem žít!“ řekla by Agnesa. Jako její židle Chiavari je plná elegance, romantických představ a křehké před-svatební krásy. „Agnesa je vdaná a je jejím světem žít!“ řekla by sestra Adela. Je pev-ně zakořeněná ve své rodině a kraluje v ní jako trůn křeslo Ghost. Samo-zřejmě, jen tak z pozadí, transparentně, hlavou v rodině je přece muž! ☺ Toto si myslí Agnesa o Adele, a Adela o Agnese. Jak je to opravdu, vám odhalíme v naší babské korespondenci. Již nyní jistě tušíte, že tak jako váš život je občas příliš těžký, tak i my dvě se někdy ocitneme na dně nebo padáme od únavy a chodíme po čtyřech. Přesně jako naše židle, které nás budou provázet a budou svědky našich dní. A když bude vesele, také vám o tom řekneme. Třeba žít s nadějí. Ještě jsme tady, nepřišel čas končit, ještě není závěrečná, nač bychom vykládaly židle na stoly? Těšíme se na vše, co přijde!
Vaše A&A
