Okamžik pravdy. Chiavari a Ghost testují své majitelky (2. epizoda)

My ze Židlova si toho testování užíváme až-až. Zákazník přijde do ob-chodu a otočí židli ze všech stran: jemně pohladí potah, pak do něj rázně bouchne (až poskočí všechny pružiny, pokud je dotyčná má) a nakonec se jako lord bez výčitek s celou váhou a co nejpohodlněji do ní svalí, zaboří, upeleší. Na závěr se nadšenec ještě pořádně rozhoupe, aby ani kloubem ubohé adeptky na novou domácnost nezůstal nic dlužný. Amen tak, vážení! Vstupní pohovor mezi homo sapiens a rex sella provázejí nezáviděníhodné tortury. My jsme však granti a k našim novým majitelkám, které jsme si také chtěli "očeknout", jsme se zachovali mnohem šetrněji. Posuďte sami: položili jsme jim pouze jednu (5v1☺) otázku, i když přímo na tělo...  

5 věcí, před kterými Adela Chiavari uniká 

Svatba? Ne, před svazkem manželským rozhodně neunikám. Dítě? Ani před ním ne. I když můj způsob života asi budí podezření, že právě těmto dvěma zázrakům života se vyhýbám. 

1. První, před čím volím únik, je úplně něco jiného. Osamělost. Ne samota, ale osamělost. Ano, setkávám se s přáteli a je mi s nimi dobře. Ale nejde mi o zaplnění volného času, jde o souhru, vztahy a ano, i o zábavu. Bojím se osamělosti a nechci ji. Je na vrcholu žebříčku mých úniků. A dovolím si napsat, že její výskyt v životě člověka může přivolat až smrt. Je to trošku smutný úvod a nedokážu ho medicínsky podložit, ale poraďte si s ním, prosím, sami. 

2. Druhá věc je nedostatek soukromí. Přestože žiju s přáteli, potřebuji své soukromí a svou samotu. K tomu není co dodat. Pryč od hluku a vřískotu, od zvukového smogu, ve kterém se daří frázím, lžím a stresu.  

3. Třetí, co nesnáším, ze srdce nenávidím, jsou poznámky známých i méně známých o tom, kdy se budu vdávat a kdy plánuji mít děti. Pokud jste již někdy měli husí kůži, tak přesně něco takového mi v tom okamžiku vyra-zí po celém těle. Tento jev by se klidně mohl jmenovat i husí kůže, protože v takových chvílích se cítím jako úplná husa. Určitě si mnozí myslí, že jsem vybíravá a všechny ty fronty mužů, co na mě stáli, jsem pyšně odmítla. Ne-bo že upřednostňuji kariéru před rodinou. Ale oni jsou zkrátka jen špatně informováni. Netuší, že dobrého muže nelze najít náhodným výběrem a že rodina je můj celoživotní sen.  Raději se kousněte do jazyka, až se při náhodném setkání na ulici zeptáte nějaké kočky, kdy se bude vdávat. Fakt nám to nepomáhá, nijak nás to nepovzbuzuje do manželství. Občas mám dokonce pocit, jakoby těm lidem v manželství bylo příšerně, proto nás chtějí rychle vdát, aby nám náhodou nebylo lépe než jim. A to není všechno. Když se už vdáte, zvyknou se ptát - „A kdy bude miminko, moje milá?“. A my, svobodné, přitom nevíme, kam se schovat. Rychle pryč! 

4. Čtvrtý únik, ale opravdu děsivě rychlý, je běh překotně před sez-namovacími večírky. Single párty s jediným cílem - párovat nebo spářit, no fuj, hrozné! V žádném případě nemám zájem. 

5. A za páté..., víte co? Měla bych unikat před tučnými jídly, slazenými nápoji, cigaretami a alkoholem, před ponocováním, před muži pochybných mravů, před nudou a poflakováním se ... Ale někdy se mi nechce. Židli Chiavari obsadí moji „hříšní“ přátelé a dobře se nám spolu sedí. Tehdy není třeba nikam běžet, před ničím není třeba unikat... 

  Vaše Adela