5 skutečností, které Agnes Ghost (i tak) dobíhají.

1. Doběhla mě civilizace, a já jsem před ní tak trochu utekla (to je zároveň vysvětlení, proč ses, milá židle Ghost, ocitla uprostřed lesa). Ze tří stran single sousedé nám dali rázně najevo, že pětičlenná rodina se třemi dětmi nepatří do čtyřpokojového panelákového bytu, ale do divočiny. A tak jsme si vyměnili role - na sídliště se nastěhovali psi a psíci, a nám se trochu pohnuly stromy a srny v lese. Ale víte co - nic lepšího se nám nemohlo stát. Dýcháme čistý vzduch a děti (aby nerušily sousedy) nemusí sedět před televizí, ale je jim dovoleno vesele dupat a výskat po lese. Akorát že je ta dělba prostoru jemně na hlavu - souhlasím...

2. Někde uprostřed třetí dekády, po třicítce, začali i na mě ze zrcadla vykukovat vrásky, váčky pod očima, prasklinky kůže a nějaká kila navíc. Vím, že některé dámy řeší tato témata již od pětadvacítky, a mohu být vděčná, že jsem si ušetřila celou dekádu trápení, nic to však nemění na tom, že už jsem i já postavena před své stárnutí a musím se s ním nějak důstojně poprat (I o tom určitě budou nějaké příspěvky - slibuji ☺).

3. Nesnáším tu nespravedlnost, že se v mé zahrádce ze všeho nejlépe daří plevelům. V polostínu je opravdu těžké něco vypěstovat, a když dozraje hrst jahod, rybízu či svazek cibule, těšíme se z toho celá rodina. Ale plevel roste sám od sebe, za každého počasí. A teď si představte, že plevelem není jen ta zelená potvora, ale u mě roste i kopa špinavého nádobí, nevyžehleného prádla, decibely křiku, spousta odložených povinností, o které denně klopýtám jako o neuložené boty svých dětí. A vůbec není kam uhnout...

4. V zimě objevili jeleni mou skromnou zahrádku (tu s tou plevelem) a od ja-ra se na ní vesele pasou. Samozřejmě, že nežerou nepotřebný chlorofyl, ale hodují na jahodových listech, malinových květech, ožrali všechny pupeny růží, vyhlédli si vzácné sazeničky ze skalky a za jednu noc jsou schopni spást celý záhon petrželky. Podobnou „službu“ udělají myši, pokud se jim podaří vklouznout do domu - naposledy se zavrtěli do obývákové deky a pochutnali si na slaných brynzových oplatkách. I v životě je to podobné - něčeho se nedokážeme zbavit, a něco nám zase není dopřáno, jakoby to spásali ty neviditelní jeleni a kradly vynalézavé myši - čas na dobrou knihu, odpoledne s přítelkyní na kávě, nerušené snění s otevřenýma očima a nohama na stole... v těch odvážnějších snech by to byla pravidelná návštěva jógy či romantická plavba po Dunaji (samozřejmě jen ve dvojici). Potom otevřu oči a musím hrát s těmi kartami, které mi byly namíchány. Basta!

5. Když mám všeho přes hlavu a zalezla bych někde pod židli Ghost, přijde Jonatán, Debora nebo Dorotka, a přilepí mi na líčko ušpiněnou sladkou pusu. Odněkud se vynoří Gregor, usměje se jako za fičurských časů a vytáhne zpod košile Kofilu, kterou miluji. Když si myslím, že už nemám na nic sílu, nadopují mě s ní ti, kteří mi ji zároveň denně berou. Před jejich láskou se unikat nedá, a proto se k nim vždy vracím. Jakož i po tomto rozhovoru...

Vaše Agnesa