Historie klubového talíře

Anglický výraz pro klubový talíř - "charger" - pochází z původního staroanglického výrazu "chargeour" z období středověku (kolem 1275-1325).

Co má společného kůň a klubový talíř?

Zajímavostí je, že výraz „charger“ se kdysi často používal také k označení koně, obzvlášť v kontextu bitvy.

Spojuje je definice významu jejich společného označení – přenášení těžkých předmětů z jednoho místa na druhé. Tak, jako kůň nesl svého jezdce, tento talíř přenášel tíhu talíře naloženého jídlem kolem stolu.

Původní klubové talíře byly podstatně větší, než je známe dnes, protože tehdy kolovaly během královských hostin plně naložené dobrotami kolem stolu. Časem se však do popředí dostávalo individuální stolování, a tak se i velikost klubových talířů postupně zmenšovala.

Jako součást stolování se klubový talíř standardně používá již od 19. století, pak částečně upadl v zapomnění, ale od konce minulého století opět nabírá na popularitě a dostává se do centra pozornosti designérů a aranžérů slavnostních tabulí.

První zmínka

Věděli jste, že nejstarší zmínka o klubovém talíři se objevuje už v Bibli? V Evangeliu podle Marka a Matouše se dozvídáme, že Salome, dcera Herodias, si vyžádala hlavu Jana Křtitele na "klubovém talíři" jako svou odměnu za tanec na narozeninové oslavě svého nevlastního otce, krále Heroda.